Publikováno Napsat komentář

“Svět jsou jen Iluze (=NIC) a Bůh je Jediná Skutečnost”

Podstatou všech filozofií i jejich svatým grálem je “Nic.”

Parmenidés se proslavil dvěma výroky:”…neboť bytí jest, kdežto nic věru není”.

A ještě slavnějším – “nesnesitelná lehkost bytí”, který se stal i mottem a názvem pro naší generaci tak populárního románu Ludvíka Kundery.

Zde je možné krásně vidět, jak podmíněná filozofie může být. Filozofie se může trápit významem těchto slov.

Klíč k porozumění je v tom slově “NIC”, že je tím odhozeno všechno dualistické chápání vesmíru jako “světa”, podmíněné duchovní nevědomostí o podstatě Sebe Sama – podstatě Všehomíru a je nahrazeno nepodmíněným přímým pohledem na vesmír, jakožto “království nebeské”, jak vzletně symbolicky nazývá toto uvědomění např. duchovní tradice křesťanské mystiky vycházející z Bible.

Krásně stejný význam vystihuje Vájů – Bohumil Houser, dr.h.c.

“Svět jsou jen Iluze (=NIC) a Bůh je Jediná Skutečnost”.

Nebo také:

„Vše jsou iluze a Bůh je jediná Realita. A to, co Vám tu říkám, jsou také iluze.”

(www.byti.eu)

Tak jako když se jednomu adeptovi duchovní cesty, kdy se věnoval praxi pod vedením Evžena Štekla (žák Fráni Drtikola) a Bohumila Housera (kdysi po letech oné praxe při prasknutí bublinky na hladině minerálky), probudilo a navrátilo poznání, že tento vesmír je ve skutečnosti “Bohem”, že “Bůh” nikam neodešel a je poetickým eufemismem, pouhou kvalitou vědomí vesmíru a je tu celou dobu a netřeba jej proto hledat. Neb s tou bublinkou nenávratně rozplynula se myšlenka na já, i na svět, které vytvářely tu podivuhodnou iluzi světa o tom, že tento vesmír je světem, ve kterém místo pro Boha není nebo kde zůstává vytlačen do víry o životě po smrti fyzického těla.

V tento moment byl splněn pravý účel filozofie, poznání podstaty onoho filozofického Nic.

A že celá původní Philo – Sophia (láska (dospívající) k moudrosti) byla praktickou duchovní meditací a vycházela z přímého poznání Skutečnosti – kde všechno chápání reality založené na dualitě toho, co je podmíněné a co nemůže existovat samo o sobe, t.j. bez zprostředkování podmíněnosti trojice -subjektu vztahu zakoušení a objektu je míněno a odhozeno jediným slovem – NIC..

.. a tedy, že svět jsou jen představy o vesmíru a žádná z nich není skutečná sama o sobě, vždy je závislá na jiné představě a tato pavučina představ je to, co ve skutečnosti vytváří dojem relativní, podmíněné existence “světa”.

Tak jako v učení Gnosé, tak jako Džnána Jógu jediným odhozením všeho, co není podstatou Já Jsem, které očima vnitřního rozlišování jediné může obstát před břitvou rozlišování, na to co může existovat samo o sobě jako empirická zkušenost a na to, co je podmíněné zakoušením objektů jako toto nejsem já, to je  Ne-Já ..

Pokud se pak tedy po vzoru dávných mistrů, mudrců, či světců oddáme tomuto úsilí a s dobrým vedením nahlédneme významu této pravdy, porozumíme vší té poezii a lásce k moudrosti uchované ve svatých knihách a filozofických spisech největších z velikánu lidského rodu.

Nezbývá než dodat pak, že moudrost má svou osvobozující sílu, (Šrí Mahadeví Kundalini Má, (Boží prozřetelnost ducha svatého), která pak mění náš život neuvěřitelným způsobem, dokud nedosáhne kvality dalšího z pověstných výroků velkého Parmenida:

“Nesnesitelná jest tato lehkost bytí”.

Teprve zde pak porozumíme božským výrokům svatých knih neb spatříme neuvěřitelné “co ucho neslyšelo, co oko nevidělo, co na mysl nepřišlo“, na vlastní “oči”.

Ivoš

 

Publikováno Napsat komentář

Šivaratrí

Šivaratrí, svátek věnovaný Bohu Šivovi, spadá na noc těsně předcházející novoluní měsíce Falguna, což je čtrnáctý den sestupné fáze měsíce.

Díky zvláštním planetárním konstelacím mají duchovní cvičení prováděná v tento den silný vliv a jsou nadmíru efektivní. Zmínku o Šivaratrí nalézáme v Puránách[1], kde Šiva praví Párvatí Dévi (Božské Matce), že tento den je mu obzvláště drahým, a proto ti, kteří budou o tomto dni provádět předepsaná duchovní cvičení, budou osvobozeni ode všech hříchů.

Jeden oblíbený příběh z Purán k tomuto svátku vypraví: Kdysi žil ve Váránasí chudý lovec jménem Súšwara. Se svou ženou a dětmi bydlel v malé chatrči. Súšwara odcházel do lesů, kde se snažil ulovit, cokoli mu přišlo do cesty, aby jeho rodina nezemřela hlady. Jednoho dne ulovil mnoho malých zvířat a ptáků a schoval je do pytle. Měl radost z úlovku a vydal se tedy ještě hlouběji do lesa, aby svůj úlovek znásobil. Začalo se však stmívat a on potřeboval jít domů. Les byl plný nebezpečné zvěře a jemu se nelíbilo, že by v něm musel přenocovat. Brzy však nastala tma a Súšwara, protože nemohl najít cestu ven z lesa, vylezl na strom, aby byl před divokými zvířaty v bezpečí.

Zvěř však ucítila jeho pach a přišla ke stromu. Ve snaze ji zastrašit lámal Súšwara větve a házel je na zvířata, ale bez výsledku; zvířata číhala pod stromem celou noc.

Súšwara nezamhouřil oko a celou noc probděl. Trhal listy ze stromu a házel je na zem. Náhodou se jednalo o posvátný strom bilva. Aniž by o tom Súšwara věděl, pod stromem ležel Šivův lingam. Házením listů posvátného stromu na zem tedy Súšwara nevědomky prováděl obětování Šivově lingamu. Ona noc připadla právě na Šivaratri, takže lovec držel celonoční vigílii, při které uctíval Pána Šivu.

Podle textu Šiva Purány má obřad u příležitosti Mahášivaratrí obsahovat šest věcí: Obětování listů bilva, poté, co božstvo dostane rituální omytí, což symbolizuje očistu duše; po omytí na lingam aplikujeme kumkum (rumělkovou pastu), která představuje ctnost; dále pokrm, který je symbolem dlouhověkosti a splnění našich přání; poté zapálení vonné směsi, jež je metaforou pro bohatství; zapálení olejové lampy, která slouží jako připomínka dosažení poznání a obětování betelových listů, jež jsou symbolem dosažení světských potěšení. Těchto šest věcí je úzce spojeno s rituály konanými během Šivaratrí, ať se jedná o prostý obřad nebo velkou chrámovou slavnost.

Význam rituálu

Výše uvedený příběh představuje alegorii. Jako lovec hledá kořist a chce zabít divokou zvěř, tak se duchovní aspirant snaží zbavit chtění, zášti, nenasytnosti, vášně, žárlivosti a nenávisti. Džungle představuje mysl, kde tyto negativní vlastnosti přebývají. Aby se duchovní žák osvobodil, musí tato „zvířata“ zabít.

Jméno lovce zní Súšwara, což znamená „mající melodický hlas“. Jméno tedy naznačuje čistotu úmyslu i slova, což automaticky vyžaduje určitou úroveň mentální čistoty.

Lovec se narodil ve Váránasí. Várá označuje čelo a nasí znamená nos. Bod, kde se nos setkává s čelem, je tedy Váránasí; jinými slovy, oblast mezi obočím. Bodu se také říká adžna čakra a považuje se za pleteň, kde se setkávají tři nádí: ida, pingala a sušumna. Žák, který svou mysl soustředí na tento bod, získá koncentraci a postupně ovládne své smysly. Zabití zvířat je tedy metaforou pro ovládnutí svých vásán (latentních tendencí).

Strom bilva symbolizuje páteřní míchu. Listy tohoto stromu jsou zvláštní: každá stopka obsahuje tři lístky, které představují tři výše zmíněná nádí. Lezení na strom je metaforickým vyjádřením pro vzestup kundalini šakti z muladháry do adžna čakry.

Bdění symbolizuje stupeň bdělosti a orientaci na cíl, které duchovní žák potřebuje, aby svého cíle dosáhl. Ani na okamžik ze své bdělosti nesmí polevit.

Šiva představuje Nejvyšší stav uvědomění, který osvětluje tři stavy; stav bdění, snění a hlubokého spánku. Obětování trojlístků stromu bilva na Šivalingam popisuje návrat na úroveň uvědomění, která existuje za těmito třemi stavy, a které říkáme turíja, čtvrtý stav. Nastolení tohoto stavu mysli je srovnatelné s duchovním probuzením jednotlivce.

Zdroj: www.amritapuri.org

[1] Posvátné texty hinduismu z doby 0-900 po Kr.