Meditace na dech se může zdát vedle mnoha jiných, dnes populárních jógových, šamanských, tantrických, léčitelských, terapeutických atd. technik, velmi primitivní, nezajímavá, až nudná. Ale jak často platí, že naše zdání nás klame. Meditace na dech, v buddhismu nazývaná anapana sati (pozorování dechu), je jedním z nejúžasnějších pokladů, který můžeme v duchovní pokladnici lidstva nalézt! Je pověstnou Kristovou a gnostickou “perlou ležící v blátě u cesty”, která má nesmírnou hodnotu, ale my ji pro její nenápadnost tak snadno  přehlížíme … zvedneme ji nyní? Anebo ji necháme dále ležet?  

Dýchání je věnována velká pozornost i v józe, taoistickém čchi-kungu (doslova „práce s dechem“), v pravoslavném hesychasmu (modlitba srdce). Ze starých a osvědčených jógových technik odvodil svou metodu tzv. holotropního dýchání i slavný psychiatr a výzkumník psychedelických látek Prof. Stanislav Grof nebo se jimi inspiroval i populární “ledový muž” a otužilec Wim Hoff. O Božím dechu, který oživil mýtického prvního člověka Adama se mluví v Bibli. A spojitost slov „dech“ a „duch“ v našem jazyce rozhodně není náhodná a mnohé nám napovídá o staré slovanské spiritualitě.

Jak správně cvičit meditaci na dech? Při anapana sati je důležitých několik věcí:

1/ Délka a místo meditace

Pro začátečníky úplně stačí i 20-30 minut, resp. doba, po kterou jsme schopni udržet meditační soustředění, a čas se může dle chuti prodlužovat. Při intenzivních vícehodinových meditacích je doporučováno střídání sezení a chůze (v zenu je nazýváno kin-hin). Pro dosažení kýžených výsledků je důležité pravidelné, ideálně každodenní cvičení. Pomáhá také cvičit vždy na stejném místě a ve stejný čas. Při meditaci v chůzi se k dechu přidává ještě koncentrace na jednotlivé kroky. 

2/ Meditační pozice

Měla by být pohodlná, ale vzpřímená. Ideální je jakákoliv pozice se zkříženýma nohama, ve které jsme schopni vydržet delší dobu nehnutě (buď na zemi, nebo i na židli).  V zenových klášterech se cvičí s otevřenými očima a pohledem upřeným (tzv. „do blba“) přibližně 1 až 1, 5 metru na zem před sebe nebo na zeď. Ti, kterým to vyhovuje více, mohou cvičit i s očima zavřenýma. Důležité je jen nespat nebo neupadat do bdělého snění. A k tomu pomáhá mít oči spíše otevřené. 

3/ Vnitřní postoj 

Při cvičení anapana sati se náš dech se zásadně nijak neovlivňuje, nedělají se žádné zádrže jako třeba v józe, nemění se rytmus a délka dechu apod., pouze se naše dýchání uvolněně a bděle pozoruje.  To samo po čase způsobí, že se dech přirozeně zpomalí, zjemní a prohloubí. Soustředíme se na každý jednotlivý nádech a výdech. Můžeme si pomoci koncentrací buď na proud vzduchu u nosních dírek anebo na zvedání a klesání břicha při dýchání. Mě osobně se osvědčilo doporučení některým mistrů zenu soustředit se, jak nadechuje a vydechuje celé tělo. Kdykoliv se přistihneme, že jsme soustředění ztratili a bloudíme v myšlenkách a snech, nijak proti nim nebojujeme ani je neanalyzujeme, jen se prostě vrátíme zpět k pozorování dechu. A toto děláme stále pořád dokola, až naše koncentrace s postupující praxí zesílí a my se stále snadněji a rychleji dokážeme ponořit z mysli a neklidu do plného soustředění na naše dýchání.

4/ Plody meditace

Nakonec budeme vnímat pouze příjemné houpání rytmu našeho dechu. Nádech a výdech. Nádech a výdech … Dovnitř a ven. Dovnitř a ven … Tichý mír a blaženost (ánanda) prostoupí celé naše tělo a vědomí, které se stanou jednou nerozlišenou přítomností. A i když se myšlenky a rušivé vjemy zase objeví, budeme je pozorovat jakoby zdálky a nezúčastněně na pozadí naší nevyrušitelné meditace. A jasně uvidíme, co je skutečná podstata naší bytosti a života … a co jen pomíjivé vlny na hladině naší mysli. Jako bychom se ponořili z rozbouřené mořské hladiny až na dno oceánu, kde vládne věčný klid a mír. A poznali, že naší skutečnou totožností je voda a nekonečný oceán sám … 

Náš dech má v sobě cosi mystického, bez dechu není života a v jistém smyslu umíráme a znovu se rodíme s každým naším výdechem a nádechem. A život je jako nekonečný oceán, na kterém se jako nespočetné vlnky, bez počátku a konce, vlní dech všech živých bytostí. Dech nás propojuje s čímsi hlubším v nás, se samým základem existence, s věčnou podstatou života a smrti, bytí a nebytí. Pozorování dechu nás učí žít více v bdělosti a přítomnosti a vymanit se z kolotoče neustálého přemýšlení o zbytečnostech, obav, přání a hloubání. Umožňuje nám sestoupit do ticha našeho srdce, kde můžeme zakoušet trvalý mír, blaženost, spokojenost a radost z prostého bytí … i osvobodit se jednou pro vždy od strachu ze smrti a ne-bytí. 

Přijďte si s námi zacvičit anapana sati a kin-hin … a objevte poklad, ukrytý ve Vašem dechu!