“Jendo, není ti zima? Aby ses nenastydl…” byla poslední Ivošova slova, která jsem slyšel, než jsem vybuchl smíchy … a skoro se smíchy utopil … ale také už dočista zapomněl na angínu, která mě po celý týden držela v posteli. Byl mrazivý listopadový večer někdy kolem přelomu tisíciletí, břehy pražské Hostivařské přehrady pokrýval čerstvě napadlý sníh, a voda opravdu moc teplá nebyla.

To je jedna z mých ranných vzpomínek na začátky praktikování Tumma s naším duchovním učitelem Ivošem. Dávno před tím, než-li se otužování ve stylu Tummo stalo hlavně díky Wimu Hoffovi široce populární …

…………………………………………………………………………………………………………………………………………..

Jednoho mrazivého lednového dne v zasněžené královské oboře Hvězda asi o 17 let později:

Dnes jsem si byl zabehat a prijemne mne prekvapilo ze i v minus 10 se da venku pres hodinu cvicit chikung. Prijemne rozehraty jsem dostal chut na me tradicni (co napadl snih) osvezeni.

Dobiham na sve oblibene misto a zacinam si sundavat cepici a rukavice. Kolem jde sympatická postarší pani. Otaci se na me a rika: “Dobry den, ja jsem ted videla na youtubu jak chodi nejaci lide plavat do snehu. Vezmou si plavky a …”, pokračovala dále ve svém nonšalatním vyprávění. Chvili jí se zajmem posloucham a jiz se pri tom svlekam do pul tela a rikam … “No, a ted to uvidite nazivo” a již pomalu uléhám do bílé peřiny zasněženého prostranství před letohrádkem Hvězda.

Po krátkém sněhovém osvěžení  si s tou milou dámou ještě chvíli hezky povídáme o nasem prvnim uciteli zimniho plavani Panu Havlínovi a jeho legendarnim ne-otuzovacim otuzovani. “Vite, ja nejsem otužilec. Ja se proste svliknu a jdu si zaplavat …”, říkával pan Havlín.

Skoro bych se nebal rici, ze Pan Havlin mel v teto oblasti podobny pristup jako v oblasti spirituality Pán Buddha v Diamantove Sutre … “Když si osvícená bytost o sobě myslí, že je osvícená bytost, už to není osvícená bytost.”

…………………….

Jindy nám zase s Ivošem pan Havlín na Hostivařské přehradě, kde jsme cca před 20 lety jeho nakažlivým nadšením inspirováni s tummem (jógou vnitřního tepla) začínali, vyprávěl: “To jsem si byl takhle jednou o Vánocích zaplavat. Akorát se chystám do vody a jde zrovna kolem jedna známá. A volá na mne,: “A pane Havlín, není Vám v té ledové vodě zima?” ,Se smíchem odpovídám: “No, než se rozplavu, tak tu první půlhodinu trochu jo.”

Jinak dlužno říci, že pan Havlín měl velký šibalský smysl pro humor a také měl za celý život, kdy mu učarovalo celoroční venkovní plavání a opravdu se mu poctivě a pravidelně věnoval, řádně natrénováno. Začátečníkům a netrénovaným samozřejmě doporučoval, aby se do toho pouštěli rozumně, a jen velmi postupně prodlužovali délku pobytu ve studené vodě, nebo ji naopak  s chladnějším ročním obdobím postupně zkracovali, a vždy se velmi teple oblékli a před i po koupání dobře zahřáli, aby se opravdu nenastydli.

Nejde o rekordy či sebepřemáhání, ale o skutečný zážitek, že naše tělo má neuvěřitelné skryté schopnosti a pravidelná či občasná koupel v ledové vodě nemusí být pro nás nepředstavitelným výkonem, který vidíme jen u profesionálních “otužilců” na Nový rok v  televizi, ale něčím tak samozřejmým jako běžná procházka v přírodě. I když se samozřejmě z jiného pohledu jedná o extrémní zkušenost a tomu odpovídá i prožitek, když člověk leze z ledové vody a jeho tělo krásně topí, je zaplaveno enforfinem a člověk se cítí ještě dlouho poté, bez stopy přehánění – doslova a do písmene jako “znovuzrozený”.

Pan Havlín opravdu nepůsobil jako nějaký asketa či lamač rekordů, ani se nepovažoval za klasického “otužilce”. Dělat to vše, protože měl rád přírodu, vodu, plavání a to celé mu dohromady mu dělalo takovou radost, že našel způsob, jak se tomu bez problémů může věnovat po celý rok, v létě, na podzim, v zimě i na jaře, bez ohledu na počasí a stupně na teploměru.

Dlužno dodat, že pan Havlín byl nejen mistrem tumma, ale celoživotně i vynikajícím sportovcem a plavcem. „Já jsem plaval přehradu (Hostivařskou) vždycky tam a zpátky. Pětkrát,“ vyprávěl nám pan Havlín, „ale nic takovýho jako zastávky! Vkuse! Pořád ve vodě. Někdy se mnou plaval jeden závodní plavec, kraula. Nestačil mi. Byl pořád za mnou!“se smíchem rozšafně pokračoval, „A ne že bych si to zkracoval a plaval prostředkem. Pěkně hezky podél břehu, dvacet metrů od břehu.“ „Víte, voni dneska plavou ten kanál. No, to nic neni…vždyť voni si jen lehnou a ty vlny a mořský proudy je nesou…a ještě mají doprovodnou loď!“

…………………………………………………………………………………………………………………………………………….

Napsání následující básně bylo inspirováno skutečnou událostí, které se odehrála jednoho sychravého podzimního odpoledne na Hostivařské přehradě v Praze. Jako obvykle jsme toho dne s Ivošem vyrazili za naším “chladivým” potěšením. Už si nepamatuji přesně proč, ale tehdy šel do vody jenom jeden z nás. A právě díky tomu vznikla tato básnická pocta našemu prvnímu učiteli tummo, „neotužilému otužilci“ panu Havlínovi. Zde je:

Píseň Endorfinisty

Nad Hostivařskou přehradou
vychlazené říjnové nebe jak Velvet pění.
Kolemjdoucí nevěřícně kroutí hlavou:
„Ten tvor tam dole, v té ledové vodě,
to je člověk … nebo pes?“
Kdo ví?
Jen jedno nad slunce je jasné:
Otužilec – ten rozhodně to není!!

………………………………………………………………………………………………………………………………………………

Obecně je spíše méně známo, že nějakou formu otužování či tummo praktikovalo ve všech dobách a kulturách mnoha jogínů, mystiků, přírodních léčitelů či duchovních mistrů. Dočítáme se o nich například i v příbězích ze života křesťanských mnichů chodících za každého ročního období naboso nebo chasidkých židů apod. Tummo podpořilo nejenom jejich dobré zdraví, ale i navládu mysli nad tělem. Krásný příběh nacházíme třeba v Chasidských vyprávěních Martina Bubera:

Vypráví se: “Když žil rabi Izrael ben Eliezer (Baalšem-Tov, první velký chasidský mistr a zakladatel chasidského hnutí) vsi Košilovice, koupával se rád v potoce. Byl-li zamrzlý, vylámal si v ledu otvor a ponořil se do něj. Nějaký sedlák, který měl svou chýši blízko potoka, viděl jednou, jak Baalšemovi uvízla v ledu noha, a když se ji snažil vyprostit, odřel si kůži až do krve. Od téd doby dával pozor a vždycky kladl na led slámu tak, aby Baalšem mohl po ní přejít.

Baalšem se ho jednou zeptal: “Co bys chtěl nejraději – být bohatý, dožít se vysokého věku, nebo se stát rychtářem?” “Pane rabíne”, odpověděl sedlák “všechno je dobré.” Baalšem mu přikázal postavit u potoka lázeň. Brzy se rozneslo, že sedlákova nemocná žena se vykoupala v potoce a uzdravila se; sláva léčivé vody se šířila stále víc a víc, až se o tom dověděli doktoři a prosadili ve vládě, aby lázeň byla uzavřena. Jenže mezitím už sedák vydělal velké jmění a byl zvolen představeným obce. Koupal se denně v potoce a dožil se vysokého věku.” 

Ze současných světově asi nejznámějších proponentů tumma lze jmenovat třeba Wima Hoffa http://wimhof.cz/ nebo ruského mystika a jogína Porfiria Ivanova http://www.2012rok.sk/wp/joga-tai-chi-qi-gong/8180-. Výše pak byl vzdán hold našemu domácímu českému učiteli Panu Havlínovi, velmistrovi tummo, který se ovšem věnoval totomu umění na čistě individuální bázi či v úzkém kruhu svých osobních přátel z Hostivařské přehrady v Praze, a je tedy širší veřejnosti dosud prakticky neznámý.

………………………………………………………………………………………………………………………………………….

Pro zájemce o praxi tummo pořádáme na našich meditačních retreatech (nebo v případě více zájemců z Prahy a okolí můžeme po domluvě uspořádat krátký worskhop na některé přírodní vodní ploše v Praze, nádž Džbán, Motolský rybník apod.) nácvik celoročního koupání se venku ve studené vodě. Přistupujeme k tomuto umění ne jako k fyzickému, otužovacímu cvičení, ale primárně jako k výcviku mysli, aby byla schopna získat větší odstup od našeho těla a ovládnout natolik mentální představy chladu, aby se od nich tělo dokázalo zcela uvolnit a mohlo si pobyt v ledové vodě užít jako velmi příjemnou, zdravou a extatickou či šamanskou zkušenost. 

Věrni odkazu pana Havlína, opravdu nejsme žádní “otužilci” a nejde nám o to vydržet “co nejdéle” či doplavat “co nejdále” ve studené vodě, ale jedná se skutečně o radostnou praxi meditační dle starodávného umění čchi-kungu a tummo (v tibetské tradici přesněji “g-tummo”, jóga vnitřního ohně). V podstatě se jedná o extrémnější formu saunování (střídání tepla a chladu) a výcvik mysli, aby se zbavila strachu z chladu a nemocí z nachlazení a nepustila i za extrémních podmínek (vodav zimě  4-7 stupňů, koupání se ve vysekaném ledu apod.) chlad dovnitř. Chlad zůstává jen na povrchu těla a po krátkém zaučení nejde o žádnou askezi či sebemrskačství, ale naopak o příjemnou osvěžující aktivitu s pozitivním vlivem na naše zdraví a posílení naší imunity nejenom vůči nemocem z nachlazení, ale i psychosomatickým nemocem, depresím apod. 

TAZATELKA: “Myslím, že nebudu jediná, koho to zajímá. Jak podpořit zdraví v tomto chladném počasí (Pozn.: jednalo se o některý ze zimních měsíců)? Ráda bych co nejvíc podpořila rekonvalescenci po chřipce.”

IVOŠ: “Nejlepsi je zacit s tummem resp. Chi kungem jak se tyto praxe v ruznych tradicich nazyvaji pak neni ckovek nikdy nachlazeny a zadne rymy kasle ani chripky nikdy vice 🙂 “

Vážní zájemci nás mohou kontaktovat s dotazem na nejbližší možnosti praktického nácviku. Ideální je začít na podzim, ale možné je to ve všech ročních obdobích, např. v létě používáme velmi chladné horské potůčky, lomy apod. Velmi rádi se o radost z této “dobrodružné” praxe Tummo s Vámi podělíme 🙂