Omlouvám se, za chybící diakritiku, často psáno z mobilu .. budu postupně doplňovat 🙂

 

CHRÁM ŽIVOTA

V dávných dobách stavitelé pyramid
budovali své dílo od základů až po vrchol
A jejich říše vznikaly, rostly a zanikaly

Pyramidy časem pokryla vítězná píseň pouště
a tanec písečných dun
kde za jasných mrazivých nocí poustevníci a dervišové
zpívají Rúmího písně
s úžasem hledí na hvězdný chrám
který postavil
sám Život ..

 

 

NEJMENŠÍ A NEJVĚTŠÍ

Ze vsech basniku sveta
nejvetsi je …
pampeliska!

Z mistru platna
pak jasne vynika ..
jarni dest ..

A mezi zpevaky
nevyrovna se nikdo
zurcicimu potucku a sevelici brize!

Jen bozstvo
nejvyssi
je tezke urcit!

Ukryva se
pod myriadou
blaznivych masek … v zivota mize!

Jak
tanecnice
tanci neunavne … do vsech smeru!

Nesnadne je
Pana (Pani) lasky
v reji sveta nalezt … na mou veru!

Jako pampeliska zlate sviti ..
Jako jarni dest chladi kviti ..
Jako potok s vlnami si vecne hraje …
Jako sevelici briza vola nas ..

Zpet do sveho raje

Kde ti nejvetsi .. budou nejmensimi
A ti nejmensi .. budou nejvetsimi

 

POZDRAV Z NEFRITOVÝCH HOR

Slepý poutník
znaveně bloudí stínovým královstvím
asociativní poezie ..

Alane Wattsi!!
hlubiny zamrzlého rybníka marně čekají
na Váš oblázek …

Haiku? mysl posluchačů? asociace?

.. mezi strmými svahy hor
vede úzká stezka – nikdo neví kde končí
a žádný z poutníků,
který se po ní vydal,
se ještě nikdy
nevrátil ..

opředená je bájemi a legendami
o nezvěstných autorech i posluchačích,
kteří
beze stopy zmizely

tam kdesi
v neproniknutelných lesích
a mlhavých údolích ..

nefritových hor

 

VZKAZ V LÁHVI OD VÍNA

Onehda jsem chtel
psat verse,
ale nevedel jsem,
jak a o cem?

Ted uz to vim!
Je lepsi vino pit
a o versich
jen tise snit ..

A kdyby presto prece
mne vir slov
mocny
v hlubinu svou pohltil,

tak vite, po ktere rece
ma duse
ted v dali pluje

a proc na vlnach
popsany papir
v prazdne lahvi
tu po mne jenom zbyl..

 

ŠŤASTNÉ SETKÁNÍ

V mlhovině NGC 6559
našel jsem vzdálenou příbuznou,
sestřičku – hvězdu! 🙂

 

SPÍM ČI BDÍM?!

Zivot je kruty
jak zvlnene more
Chvili jsi dole
pak zas nahore

Kdo ze snu svych
jednou se probudi
Toho uz zivot
ni smrt strasna
neprudi …

Spatril to Mojzis
na strme hore
Suchou nohou
Presel Rude more

Videl to Buddha
pod fikovym stromem
Zivot se usmal
Svet stal domovem

Sokrates bez strachu
zveda svou cis
Hlas na pousti
vola: Spis ci bdis?!

 

JARNÍ VÁNEK

Jarní vánek čechrá pírka
v kostele se koná sbírka

Na záchranu přírody
bez slunce a bez vody

Jarní vánek čechrá peří
v ráj na zemi stále věří

Přesně podle liturgie
žabí sbor zní: jaro tu je!

Šálek kávy, zimní spánek –
včerejší sny! Jarní vánek!

Na oltáři plno květů
Svatá pravda .. jaro je tu!

Pírka čechrá jarní vánek
Slunce čeká krátký spánek ..

 

CHVILE BEZ BOHA

Mohutne stromy
obsypane listy
i jejich temne siluety
na obzoru jarni noci.
Hvezdy zarici tam kdesi v dali
i pisek co skripe
pod myma nohama.
Mesic prosvitajici matne
skrze mraky
i lavice z tvrdeho dreva
na ktere spocinulo
toto zazracne a krehke lidske telo..

Ten nekonecny ves-mir tam venku
i ten bozsky mir tam uvnitr
v nepopsatelnem srdci
jedine skutecnosti ..
stesti i smutek, nadeje i strachy
v srdcich vsech
lidi krere jsem za cely den potkal …

Zvony kostela
a zvuky do spanku se pomalu
noriciho mesta..
Stekot bdiciho psa
i nekonecna mantra
spiciho buddhy
amitabha, amitabha …

To vse je ten Panbuh
ktereho jsem po veky hledal
zmateny nevedomosti
podobnou snu
zmateny zvracenou virou
ve ztratu sama sebe
zmateny predstavou subjektu a objektu, sebe uvnitr a tam venku ciziho sveta

To vse je ten Panbuh
sat-cit-ananda
byti-vedomi-blazenstvi
betlemske svetlo
horici v bozskem chramu cisteho vedomi
pohrbeneho hluboko v
dzungli majskych pralesu
divokych lidskych mysli

To je ten Panbuh
gnosticka perla esejskych magu
dobre ukryta pred ocima
nevericich a neposlusnych
na samem dne
mrtveho more vseho egoistickeho snazeni
slana slza stesti
egyptologa kdyz poprve pohledne
do oci bajneho tutanchamona
I nezmerne utrpeni
citicich bytosti
v pomijivych nocnich murach
jejich vlastnich
zatemnelych mysli
I to krasne probuzeni
z nich
a vecny novy zivot
s Krisnou Buddhou Kristem v jejich raji
kde si spolu lvi a beranci, andele i certi
pokojne hraji …

To je ten Panbuh
co v srdcich deti svych
vzdy trpelive ceka
To je ta bozska sila zivota a smrti
a laska
ktera tece vecnosti
jako zarici hvezdna reka …

Tak mi nyni prosim rekni priteli,
jak by tu mohla byt jedina
chvile
kdy Buh nemluvi
a clovek nenasloucha … ?

 

NEDUALITA ANEB ZÁPAD SLUNCE NA MOTOLSKÉM RYBNÍCE

Na motolském rybníce zapadá Slunce …

Jakakoliv snaha odolat té kráse
je predem odsouzena k zaniku!

Nekonecne chomace vaty
nalepene oranzovym klihem
po modre obloze!

Kdopak si tu zas hral
s Mikulasovymi vousy?

(Cert nebo andel?)

 

SERU NA TO

(Pozn.: Omlouvám se za použití vulgárního výrazu v té básni. Jistě, nabízí se mnoho alernativ “Kašlu na to” či “Je mi jedno” atd  … ale inspirace byla natolik spontánní , že bych se musel před Múzami více stydět za to, že si dovoluji jim do toho mluvit a jejich hlas opravovat, než za ten jeden vulgární výraz. Čtenář, ať laskavě promine – Múzám musí básník nadbíhat, s nimi se nediskutuje  🙂

Seru na to
jestli moje basne
dnes zni spise hezky
nebo krasne ..

Seru na to
jestli vzorove japonske je moje haiku
nebo trefil jsem se dneska
spise v Ezopovu bajku ..

Seru na to
jestli dostatek mam
v basni rymu
nebo spis jen chlad mesice
mi spustil z nosu rymu ..

Seru na to
jestli zvitezila v basni forma a nebo hmota
me uplne staci jak hlava se mi
z kouzel kolem bozsky mota ..

Seru na to
jestli basniku ty zpivas pisne cinsky ve stinu si bambusoveho haje
nebo snad v zilach
koluje ti miza z borovic Machova kraje ..

Seru na to
jestli mesicni svit
ma spise barvu stribra
nebo zlata z Poutnikova cherubskeho raje ..

Seru na to vsechno! Moje nejmilejsi milovana Muzo!
Ted a tady, tisickrat a zase znova!
.. jen kdyz srdce poezie v hloubi labyrintu sveta
tise potichoucku stastne bije
a to me v nem,
jak posledni jarni ledy
vyhnane sluncem z panstvi zimy .. nezne taje

Ach, seru na to ..