Tanec a spiritualita 

K navázání spojení se skrytou moudrostí a léčivou silou hlubiny naší bytosti odpradávna všechny kultury používaly meditaci, zpěv, hudbu a tanec. Tanec byl odjakživa neodmyslitelnou součástí šamanských a kmenových obřadů po celém světě, oslav antických mystérií, setkání židovských mystiků (chasidů), islámských súfiů nebo indických bhaktijogínů. Tanec je v mytologiích mnoha světových kultur původní nejposvátnější, magickou podobou pohybu.

V hinduismu personifikuje bůh Šiva, archetypální a dokonalý jogín, absolutní božské vědomí, které periodicky tvoří, udržuje i ničí vesmír svým tancem (nata). V této své podobě je Šiva nazýván Natarádža, Pán kosmického tance a je považován nejenom prvního jogína, ale i za stvořitele tance. Podobně jako v kvantové fyzice je i v hinduistické mystice pevná hmota pouhou iluzí – existuje pouze vědomí a energie. Šiva, princip vědomí, ve spojení se svou družkou, božskou Šakti, kosmickou energií, vytváří iluzi hmotného světa a života, který je jejich věčným kosmickým tancem a není ani skutečný, ani neskutečný. Má spíše povahu snové reality či projekce naší vlastní mysli, která je sama jen jedinou kapkou v nekonečném oceánu božského života a vědomí. Jogíni tuto pravdu odhalují pomocí svých jógických cvičení, extatických zkušeností a meditativního zkoumání základů své vlastní mysli. A svým zpěvem a tancem poté oslavují Šivu-Šakti jako duchovní (nehmotnou), věčně blaženou a svobodnou podstatu, zdroj i cíl veškeré existence, všech myslitelných světů a bytostí. Tanec se zde stává jógickou praxí povznášející duši tanečníka ke spojení s božskou podstatou sebe sama a všech živých bytostí.

Také literární perla mahajánového a zenového buddhismu Lankávatárasútra přirovnává vesmír ke kouzelnému představení, vytvářenému tancem absolutního (kosmického) vědomí a jeho pomocníky:

„Vědomí tancuje jako tanečnice, vůle a intelekt poskakují jako šašci a mysl a pět smyslových orgánů vytvářejí objektivní svět, který je jako divadelní jeviště.“

V evropské kultuře se nám může zase vybavit Božská komedie (Comedia Divina) Dante Aligieriho či Shakespearova „prkna, která znamenají svět“. V čínské kultuře se józe tance blíží ladná meditace v pohybu v čchi-kungu, tai-či či dalších praxí na hranici práce s energií, umění či boje. Využití tance v mystické praxi však snad nejvíce proslavili islámští súfijští mistři jako byl Rúmí a jeho následovníci, tančící dervišové. V židovsko křesťanské tradici to byly např.  biblický král David, pravoslavní jurodiví („blázni” pro Krista) a židovští chasidé tancující pro radost svého Boha i potěchu svých blízkých. Krásný popis léčivého tance chasidkého mistra uprostřed jeho duchovního společenství uvádí Martin Buber ve svých Chasidských vyprávěních:

“Rabi Móše Léb dostal zprávu, že jeho přítel rabi z Berdičeva onemocněl. O šabatu vyslovil několikrát za sebou jeho jméno a pomodlil se. Pak si obul nové safiánové boty, pevně je zašněroval a dal se do tance. Jeden cadik, který u toho byl, vypravoval: ” Z toho tance vycházela neobyčejné síla, jeden každý krok byl ohromujícím tajemstvím. Dům se naplnil zvláštním světlem a ti, kdo přihlíželi, viděli s rabim tančit nebeské sbory.”

Proslulý je také tanec indického boha Kršny s jeho milovanými pastýřkami, zejména jemu nejmilejší Rádhou. Ten je dokonalým obrazem nejrozšířenější duchovní cesty ve všech náboženstvích  – mystické jógy lásky (bhakti). Duchovní adept se učí plně soustředit na obraz sobě blízké podoby božství ve svém srdci nebo ještě častěji se noří do opojení zvukem mantry božského jména (Kršny, Šivy, Déví, Buddhy, Krista, Alláha apod.). Nebo si oblíbenou podobu božství může ve své imaginaci představovat jako svého tanečního partnera, který stojí před ním a vyzývá ho k tanci … třeba jako Krišna svou milovanou Rádhu … postupně se rozhoupává, nechá jím vést až se nakonec ztrácí ve víru tance a spočine v láskyplném objetí svého milovaného či své milované, kde nachází zdroj nepopsatelného štěstí a míru.

V řeči moderní psychologie se jedná o spojení se středem našeho vlastního bytí, se základem naší duše či naším pravým a úplným Já (Jungovo Das Selbst). Proto hraje tanec významnou roli také v mnoha současných psychoterapeutických směrech či školách osobního rozvoje (Tanec 5 rytmů, Medicine Movement, Open Floor Dance apod.).

Meditačně taneční setkávání Divine Shakti Dance

Spontánní či extatický jógický tanec, který praktikujeme na našich setkáních konaných pod jménem Divine Shakti Dance, je cesta osobního rozvoje, která probouzí tvůrčí potenciál našeho těla a vede nás k setkání s naším hlubším Já. Nejde o tanec párový, ale o spontánní meditaci v pohybu, která vědomě aktivuje a kultivuje stejnou životní energii jako šamanismus, jóga, čchi-kung apod. Následování této síly skrze zpěv a tanec vede k uvolnění těla a mysli. Nebo nás může dovést až do výšin extatického či duchovního prožitku.

Verbální pokyny obvykle lektor předává pouze před zahájením a po skončení tance. Samotný tanec je pak veden pouze hudbou a společným zpěvem manter v podání živého hudebního tělesa Divine Shakti Dance Band, které jedinečným způsobem propojuje západní a východní hudební tradice (více https://www.setkaniscestou.cz/divine-shakti-dance-band/). Tančí se s očima otevřenýma, polozavřenýma nebo zavřenýma, jakkoliv nám to vyhovuje, abychom se cítili příjemně a nerušilo nás okolí. Soustředíme se na hudbu či zpěv a vlastní tělo. Nebo se můžeme z vnějšku inspirovat tancem ostatních tanečníků či jen prostě spolu sdílet svůj prožitek a radost z tance.

I naše taneční meditace je v souladu s principem střídání a jednoty pohybu a zastavení (jako v zen buddhistické meditaci kinhin). Proto po každé písni následuje chvíle ticha a zastavení, kdy necháváme doznít učinky a prožitek z taneční extáze, v klidné meditaci bez pohybu, ve stoje, v sedě či v leže.

Tanec je radostná píseň našeho těla a srdce, které se spojily v jedno a shodily otěže rozumující a nepokojné mysli. Tanec se nedá naučit, protože je nám všem vrozený. Tanec se nedá pokazit, protože spontánní pohyb nezná chyby či “špatné kroky”. Z každého zdánlivě neumělého pohybu se hned v dalším okamžiku může zrodit nečekaná a dosud nezažitá krása, radost a svoboda. Náš tanec se tak stává chvalozpěvem individuální existence vůči zdroji a celku života jako takového, modlitbou celým srdcem a tělem a zároveň i odpovědí na ni, která přichází skrze hlubokou extatickou zkušenost z každé buňky našeho těla.

Na spontánním tanci se mi líbí nejvíce to, jak do něho každý můžeme vnášet své individuální zkušenosti s různými formami pohybu, tance, sportu, jógy či meditace nebo prostě jen náš momentální stav. Třeba i zatuhlá záda po celodenním sezení v práci. A právě z toho můžeme vyjít a rozvíjet svůj pokaždé zcela jedinečný a nám vlastní taneční projev, šitý na míru našim aktuálním potřebám. Pak můžeme tanec snadno a kdykoliv využít pro zdravé uvolnění těla, upokojení mysli nebo extatický vzlet naší duše.

S postupující praxí bude náš tanec stále více přirozený, bezúsilný a výrazově bohatší a my se snadněji a hlouběji ponoříme do taneční meditace. Časem pak můžeme spatřit, jak naše tělo tančí zcela samo a my jsme jen tichými pozorovateli a pradávnými přáteli této božské síly (šakti), která náš tanec sama oživuje a vede. Směrem k poznání sebe samotné v nás a všech ostatních živých bytostech a oslavě věčného tance vědomí (Šiva) a energie (Šakti), který se vnějšně projevuje jako úchvatný kosmický tanec života a smrti (bytí a nebytí) a toho, co je skryto jako jediná nedvojná a neměnná skutečnost za obojím, bytím i nebytím.

Hudba, kterou slyšíme je jedna, společná, ale tanec máme každý svůj vlastní, jedinečný. Tanec ušitý přesně na míru k nasycení potřeb našeho těla a duše. Nikdo jiný ho nedokáže zatančit lépe, než-li my sami. To je ten nejúžasnější tanec na celém světě. Kdo ho v sobě jednou objeví, nikdy ho už nepřestane milovat… a být milován jím 🙂