Modrostříbrná raketa se pomalu usadila do žlutavého žáru mihotavě světélkujícího prachu, který zmateně poletoval v šedoponurém vzduchoprázdnu. Z útrob lesklého ptáka vystoupili dva muži ve skafandrech.

„Podivná planeta tenhle Xero! Pustá, černá rovina z jemného prachu. Tak zde se máme tři týdny hrabat? Což, Joe, stojí to vůbec za vynaložené prostředky?“

            „Hallo, nech rozjímání a pojdˇ se trochu protáhnout!“

„Vždytˇ  je to horší než hřbitov, atmosféra žádná, kapka vody nebo aspoň octa….nikde, prach, spousta prachu….velkolepý funus. Mám strach, Joe, někde uvnitř, kdybych se rozkrájel, tak se ho nezbavím.“

            „Prosím tě! My už jsme si z tý zubatý nadělali.“

            „To je docela něco jinýho! Víš, co je to tušení?“

            „Měl ses stát farářem, Georgi! Já věřím svým očím. Intuice je dobrá pro blázny. Ale máš pravdu, tahle jednotvárná šeď dovede připravit o rozum! I magnetka se točí jako vyšinutá!“

            Z monotónního nikde nekončícího terénu místy vyčnívaly podivné černé koule s chromově hladkým povrchem. Muži je několikrát obešli a překvapeně na sebe pohlédli. Joe k jedné přistoupil a snažil se s ní pohnout.

            „Hrome to je tíha! Tak se aspoń podíváme do útrob!“

Vyndal laserovou pilku a několikrát přejel světelným ostří po přesně zaoblené ploše. Na povrchu však nezůstala ani jizvička.

            „Čertovská hmota!“

            ………………………………………………………………

            „Ano kapitáne, je to Dupron.“

            „Georgi, slyšel´s? Což už mám také vidiny?“

            „Odkud mne znáte?“

            „Jste Joe Williams narozený 2003 v Londýně, váš kolega George Greaves  narozený 2007 v Glasgowě studoval přírodní vědy, později filosofii, vaše babička nosila brýle 2D a chodila nakupovat k Tomu Jackinsovi na Sunnstreet, vaše nejmilejší hračka byl světle modrý medvídek Polly………….. Známe vše. Naše logika jsou fakta. Všechny poznatky jsou soustředěny v Dupronu. Jeho hmota je pevná a nedělitelná. Obsah jedné koule, před kterou stojíte, sdružuje totální souhrn faktů – PRAVDU!“

            „To je úžasné. Za ní se honíme již mnoho staletí. Zde jsme přímo u pramene!“ pravil Joe. Najednou strnul: „A dovolíte nám nahlédnout do tajemství Dupronu?“

            „Je to jediné východisko, kapitáne!“

Joe Williams se ocitl v objetí blažené radosti. On je tedy první, kdo pozná plnou fantastickou PRAVDU, celý vesmír, VŠE……..! Vrátí se na Zemi. Posune možnosti až na hranici! Již ho nikdo nepřekoná!

Georgova tvář vypadala vedle rozjařeného Joea hloupě, ale za ní se skrýval bouřící sled myšlenek.

            „Došli jste velmi daleko. Vaše fakta jsou dokonalá, možnosti patrně neomezené. Proč jste nenavštívili Zemi?“

            „Za poznáním jsme nikdy nešli. Existujeme s přesnými vědomostmi o celém vesmíru, ve kterém žije 27 civilizací. Proč bychom měli cestovat?“

            „Taková pravda je nelidská!“

            „Milý Georgi, vždyť také není pro vás důležitá. Celá kompozice vaší planety je přizpůsobena pohybu – ŽIVOTU. Když jej zničíte, nic se nestane. Vznikne za pár miliónů let znovu!“

            „Georgi, přestávám tomu všemu rozumět. To je nelogické!“

            „V galaxii Érfní žije na sedmi planetách civilizace üxxmé, jejímž smyslem je xáňk. Zdá se vám to logické, Joe? Vidíte? Ale i to brzy pochopíte!“

            „Ostatně nechápu také“, ozval se George. „Proč nám to říkáte? Jsme přece lidé a sumární výčet faktů může, podle vás, obsahovat pouze Dupron?“

V tom se zarazil. Sjel pohledem po Joeových nohách. Joe stal až nad kotníky v černé hmotě, která pomalu narůstala. Chtěl udělat krok, ale byl také připoután tíživým závažím.

            „Změníme se tedy v tvrdou neproniknutelnou hmotu naplněnou věděním?“

            „To je sprostá vražda,…. vražda…!“ zajíkavě vykřikoval Joe.

            „Pouhá změna. Stokrát jste nasazoval život pro bezvýznamné kousky bláta. Nyní stojíte na vrcholu a chvějete se jako by vám hrozila nejhroznější muka.“

            „Ano, šli jsme za poznáním, ale nemuseli jste nám odpovídat. Je to úmyslná vražda!“

            „Přinesli byste na Zemi zprávy o podivných koulích z neznámého materiálu, odporující všem předpokladům o vesmíru, které jste si udělali. Na Ifré by přijížděly stovky vědců, přilétaly další a další rakety s nejmodernějšími aparaturami. A výsledek…..? Postavili byste nové ohromné rakety. Milióny tun by putovaly vesmírem. Gigantické stroje by se snažily aspoň pohnout s černou koulí. Ze života by nezbylo, než chaos a marnost. Nikdy by už na Zemi nevyrostl okrasný záhon. Veškeré prostředky by byly úzkostlivě shromažďovány na překonání sama sebe. Nikdo by neměl klid. Snad jen blázni.“

            „Přesto přiletí nové rakety, stále další!“

            „Žádná se nevrátí, všechny sdělovací vlny jsou rušeny Dupronem. Lidé se nemohou dovědět pravdu o Ifré!“

            „Vím, to už znám“, ozval se George. „ Když jsem byl mladý, četl jsem knížku od jakéhosi…ehm…BBradber….Bradburyho….Na Xero odletí ještě několik raket. Žádná se nevrátí. Lidé mají strach. Jednou přestanou. Domýšlivost bude ta tam. Děti se budou ve školách učit, že planeta Xero je pro lidi nedostupná, že ani přístroje nemohou podat nejmenší zprávičku. Jednoduché a pochopitelné. Plno věcí bude zbytečných. Lidé si uvědomí sami sebe. Hieaerchické armády dobyvatelů iluzí se rozpadnou. Celá bohatá harmonie ŽIVOTA zazní v těch nejfantastičtějších barvách do vesmíru a rozplyne se v hlubokých prostorech…….“

            George si vzpomněl na rodný Glasgow, na roztomilé syny, ženu a starý domek s rozvrzanými schody a růžovou zahradou. Najednou mu bylo divné, proč to všechno opouštěl. Na tváři se mu objevil šťastný úsměv a několik slaných kapek se svezlo po přesně vysoustruhované kouli do pustého prachu. Nad xeránskou krajinou se rozhostil vznešený klid.