Otázky a odpovědi

Ivoš – odpověď: směje se….“toto je ta nejupřímnější odpověď“.

Adept – otázka: „Dobře, ještě prosím raději jinou alternativu, nejsem si jistá, zda rozumím :-)“

Ivoš – odpověď: „Dobrá, trochu podrobněji tedy. No smích je ta nejupřímnější odpověď. Smích je odpověď na všechny naše racionálně položené otázky tímto směrem. Je to také první, s čím pán Buddha přichází – první Učení je smích, teprve pak přichází láska, pak přicházejí další kvality vyslovení toho Učení. Smích je naše první reakce. Všechny podoby učení jsou k smíchu – proč? Protože nám nedávají výsledek toho Učení. Naše mysl, když exploduje, tak reaguje smíchem, protože smích je vyjádření toho, že všechny protiklady zmizely. Proto smích je to nejčistší Učení. Vyjadřuje, že všechny tyto otázky přestaly mít smysl. Odpověď na ně je zničení oněch předpokladů, ze kterých ty otázky vznikají. Nahlédnutí předpokladů, ze kterých otázka vzniká, je ta nejkratší cesta. Je nám ukázano, že cesta ani nemusí začít, pokud nezačneme ony předpoklady absolutizovat. Pokud tedy neabsolutizujeme tento předpoklad, že jsme toto a tamto, taková a maková bytost v tomto a tamtom světě, tak ta otázka ani nevznikne. Pokud ale utrpení toho „stávání se“ relativním světem, který jsme vytvořili, dosáhne útrpné meze, tak vznikne otázka – jak z toho ven. Krátká cesta nás vede k tomu, abychom nahlédli okamžitě předpoklady k té otázce. To znamená – Kdo se ptá? Proč máš tuto otázku? Jsi si opravdu jistá, že jsi tím, za co se pokládáš? Je tvůj životní stav skutečně takový, jak si myslíš? Čili znevážíme  všechny tyto předpoklady – proč? Abychom je mohli přezkoumat. V krátké cestě se dostáváme k přímému přezkoumání všeho toho, co si myslíme, s tím, že když to znevážíme, tak tomu vlastně nevěříme. Zpochybníme to a chceme si to ověřit.

Phowa je ve skutečnosti o praxe přenášení vědomí, kdy si začínáme uvědomovat, že Vědomí Vesmíru je to nejvyšší ať už tomu říkáme jakkoli: Nejvyšší Skutečnost, Pánbůh nebo Buddhova podstata a díky tomu si uvědomujeme tuto Pralátku v různých předmětech kolem sebe.

Fráňa říkal: “Podívej se, jestli dokážeš přenést vědomí do hrníčku” a takto mně to také učil Evžen.

Čili to je první způsob toho, co to je Phowa a jak ji můžeme tady každý z nás cvičit. Je to přenášení vědomí a uvědomování si vědomí v tomto okamžiku jako podstaty vesmíru.

Další praktické způsoby využití toho co představuje Phowa, je Tummo, což v praxi znamená očišťování čakramů. To je tam, kde si uvědomujeme tuto Pralátku nebo Prapodstatu vědomí a tam ji aktivujeme k tomu, aby rozvibrovala naši duchovní inteligenci a aby naše duchovní inteligence byla schopná růst k vyššímu uvědomění. To znamená k naší transformaci do uvědomění Vesmíru v těch nejvyšších podobách. Čili to je druhá podoba toho, co je to Phowa nebo co je to využití Phowa, přenášení vědomí.

Další využití toho co je Phowa, je léčitelství, čili uzdravování lidí. Uvědomění si, že všechny samsarické projevy nemocí apod. jsou rozpustitelné v Pralátce Vědomí a že je můžeme prodýcháváním čakramů jak v sobě, tak později, když už jsme řekněme pokročilými adepty, tak jsme schopni tu Pralátku měnit nejen ve svém těle, ale i v tělech lidí nebo živých bytostí kolem sebe. Zvláště tehdy, když oni jsou zasvěceni do tohoto učení a jsou schopni být minimálně receptivní nebo to sami provádět.

Phowa je tak také vrcholem toho, co je Tummo. A to je postupná změna našeho vědomí v takové míře, že naše poznání (tak jak je líčeno třeba v Diamantové sútře nebo Sútře srdce) dojde takového stupně osvícení, že vlastně to osvícení se trvale a trvale opakuje, až vlastně opakováním osvícení v každém okamžiku, když s ním chodíme dostatečně dlouho odejme a transformuje energii nevědomosti až se podstatná část nevědomosti postupně vypaří – jako voda při varu se mění v bublinky a ty stoupají nahoru k hladině, kde praskají a vyvanou.  Tak Osvícení zcela nakonec převáží nad nevědomostí a dojde k Osvobození.

Phowa nás vede k poznání, co je to dokončení Cesty.

Při praxi očisty čakramového těla se mohou vyskytnout různé projevy, jako jsou pálící  energetické vyrážky na těle, velmi živé sny, náhledy do 13té komnaty podvědomí  apod. a tak je proto dobré mít učitele, se kterým můžete tyto věci probrat (!) Nakonec se objeví  stroupek na vrcholu hlavy – sahasráry (hadí síla vychází ven). Je to vše však jen sekundární projev toho, co se s námi děje při transformaci vnitřně.

Z nejvyšších projevů toho, co Phowa představuje, je přenášení vědomí Mistra do čakramového těla adepta a otevírání vyšších čakramů, vyšších zkušeností, vyšších světů, vyššího psyché, až k úplné transformaci – k osvícení, k nejvyššímu poznání a k tomu, že toto nejvyšší poznání nás transformuje k osvobození za živa.

Tyto praxe jsou k tomu, aby je člověk praktikoval denně, aby si na ně denně udělal čas (Naropovy jógy, čakramy), aby se to stalo životním stylem jogína, každého z nás a aby cesta byla uskutečněna v každém okamžiku, kdy praktikujeme. To jsou ty okamžiky přímého vhledu, osvícení v každodenním životě a ne čekání na nějaké osvícení po smrti. Tento vesmír musí rozkvést do takové nádhery, teď a tady. Není jiný čas, než teď a tady. Praxe vede k tomu, abychom přeplavali přes oceán možností utrpení na člunu Učení teď a tady.

Ivoš

Síla Moudrosti, audiokniha – Návod ke cvičení čakramů: https://www.youtube.com/watch?v=1b8LPRGIw3I&t=332s

Ivoš: „Hlava – jsou zde všechny smysly (oči, uši, nos, chuť), kterými vnímáme realitu a také naše mysl, která může realitu podbarvit či zkreslit, je zde paměť a naše spojení s Bohem či s Podstatou skutečnosti – sahasrára,  adžna – které nám může dát morální sílu a víru, že to překročíme, díky tomu, co překračuje vše.

Pokud sestoupíme dál, do dalšího patra, do úrovně krku, ramen a paží –  višudhi – tak vidíme, že danou věc můžeme “uchopit”, začínáme s ní komunikovat a dostávat se do kontaktu. Můžeme se rozhodnout, zda tato věc je pro nás cizí a odmítneme ji nebo ji přijmeme (obejmeme).

Jakmile ji obejmeme, daná věc klesá dál do roviny srdce – anaháta – a stává se námi. Srdce je místo, kde jsme jen my sami se sebou. Daná věc se tedy (obejmutím) stává námi samými. Už se nám nepodaří rozlišit, že se jedná o cizí věc. Rozlišení se musí odehrát mnohem dříve pomyslným „odstrčením“ v rovině višudhi.Jakmile to klesne dál, musíme to strávit –  manipura – musíme na to „mít žaludek“. Když něco pustíme takto daleko, můžeme to ještě „vyzvrátit“, ale je to již poměrně násilný proces 

V dalším patře v podbřišku – svadhišthana – jsme danou věc již téměř strávili a podle toho se nám pak žije.

Poslední patro – muladhara – to, co nebylo využito žádným způsobem, je dekompostováno a vrací se zpět do matrixu duchovní hmoty.”