Publikováno Napsat komentář

Nyanaponika Thera – Síla bdělé pozornosti

Síla bdělé pozornosti
Pátrání v prostoru bdělé pozornosti a v hlavních zdrojích její síly

Napsal
Nyanaponika Thera

Do češtiny přeložila 
Radka Kolebáčová

 

Ukázka z textu 

Je vůbec bdělá pozornost silou jako takovou, jak se v nadpise tohoto eseje uvádí? Z hlediska
běžných životních činností to tak nevypadá. Z tohoto úhlu pohledu zaujímá bdělá pozornost, či
vnímavost, spíše skromné místo mezi mnoha dalšími, zdánlivě důležitějšími, mentálními
schopnostmi, které slouží k vyplnění rozličných přání. Zde bdělá pozornost znamená pouze „sledovat
své kroky“, abychom nezakopli nebo nepromeškali příležitost k dosažení svých zájmů. Bdělou
pozornost většinou kultivujeme úmyslně jen při specifických úkolech či dovednostech, ale i zde jí
přisuzujeme podřadnou úlohu, a její širší rámec a možnosti přehlížíme.

                   

Dokonce i ten, kdo se zajímá o Buddhovo učení, ale neprostuduje do hloubky rozmanité
klasifikace a soupisy mentálních faktorů, v nichž bdělá pozornost hraje roli, může mít tendenci vnímat
tuto schopnost jako „jednu z mnoha“. Může získat dojem, že její role je spíše podružná a spočívá ve
stínu jiných schopností.

 

 
Publikováno Napsat komentář

Bhagavadgíta

Bhagavadgíta je vedle eposu Rámájana nejčtenějším dílem v Indii. Je sice posvátnou knihou višnuistické sekty Bhágavanů, avšak její myšlenky se staly duchovním pokrmem nejširších lidových vrstev. Český čtenář, nechť má na paměti především symbolismus prvního zpěvu, v němž zahajuje slepý král Dhrtaráštra rozmluvu s jasnovidným Sandžajem. A Sandžajova odpověď odvíjí zlaté vlákno Bhagavadgíty, nit rozprav mezi Ardžunou a Kršnou. Ardžuna žádá Kršnu o jasná slova. Nejde mu o poznání nadsmyslných věcí, poněvadž Ardžuna není hledačem duchovních tajemství. Ardžuna je kšatrijem, je válečníkem, a proto chce mít jistotu ve věci stavovské. Chce vědět, jaká je v daném okamžiku jeho povinnost, jeho dharma.

 

Publikováno Napsat komentář

Tripura Rahasja

Tripura Rahasja je jedním ze základních a prastarých děl o nedvojné filosofii tradice Dévi (Bohyně Šakti) a její praxi, džňána józe. Její denní studium doporučoval Ramana Mahárioši z Arunáčaly. Dílo postupně odpovídá na otázky o podstatě světa i člověka a rozebírá základní podmínky poznání, z nichž za nejdůležitější považuje vlastní správné a vytrvalé ̇úsilí směřující k osobní, přímé, neduální a nadrozumové zkušenosti. Pouhé čtení duchovní literatury a nekonečné diskuse nejsou cestou k cíli. Upozorňuje i na překážky a omyly na této stezce, pojednává i o různých druzích džňáninů. Vysoce zajímavá a závažná je i stať o různých druzích samádhi, z nichž nejvyšší není trans se zapomenutím světa, ale naopak vědomé spočívání v Nejvyšší Skutečnosti při vědomí světa a v přirozené činnosti.