Podstatou všech filozofií i jejich svatým grálem je “Nic.”
Parmenidés se proslavil dvěma výroky:”…neboť bytí jest, kdežto nic věru není”.
A ještě slavnějším – “nesnesitelná lehkost bytí”, který se stal i mottem a názvem pro naší generaci tak populárního románu Ludvíka Kundery.
Zde je možné krásně vidět, jak podmíněná filozofie může být. Filozofie se může trápit významem těchto slov.
Klíč k porozumění je v tom slově “NIC”, že je tím odhozeno všechno dualistické chápání vesmíru jako “světa”, podmíněné duchovní nevědomostí o podstatě Sebe Sama – podstatě Všehomíru a je nahrazeno nepodmíněným přímým pohledem na vesmír, jakožto “království nebeské”, jak vzletně symbolicky nazývá toto uvědomění např. duchovní tradice křesťanské mystiky vycházející z Bible.
Krásně stejný význam vystihuje Vájů – Bohumil Houser, dr.h.c.
“Svět jsou jen Iluze (=NIC) a Bůh je Jediná Skutečnost”.
Nebo také:
„Vše jsou iluze a Bůh je jediná Realita. A to, co Vám tu říkám, jsou také iluze.”
(www.byti.eu)
Tak jako když se jednomu adeptovi duchovní cesty, kdy se věnoval praxi pod vedením Evžena Štekla (žák Fráni Drtikola) a Bohumila Housera (kdysi po letech oné praxe při prasknutí bublinky na hladině minerálky), probudilo a navrátilo poznání, že tento vesmír je ve skutečnosti “Bohem”, že “Bůh” nikam neodešel a je poetickým eufemismem, pouhou kvalitou vědomí vesmíru a je tu celou dobu a netřeba jej proto hledat. Neb s tou bublinkou nenávratně rozplynula se myšlenka na já, i na svět, které vytvářely tu podivuhodnou iluzi světa o tom, že tento vesmír je světem, ve kterém místo pro Boha není nebo kde zůstává vytlačen do víry o životě po smrti fyzického těla.
V tento moment byl splněn pravý účel filozofie, poznání podstaty onoho filozofického Nic.
A že celá původní Philo – Sophia (láska (dospívající) k moudrosti) byla praktickou duchovní meditací a vycházela z přímého poznání Skutečnosti – kde všechno chápání reality založené na dualitě toho, co je podmíněné a co nemůže existovat samo o sobe, t.j. bez zprostředkování podmíněnosti trojice -subjektu vztahu zakoušení a objektu je míněno a odhozeno jediným slovem – NIC..
.. a tedy, že svět jsou jen představy o vesmíru a žádná z nich není skutečná sama o sobě, vždy je závislá na jiné představě a tato pavučina představ je to, co ve skutečnosti vytváří dojem relativní, podmíněné existence “světa”.
Tak jako v učení Gnosé, tak jako Džnána Jógu jediným odhozením všeho, co není podstatou Já Jsem, které očima vnitřního rozlišování jediné může obstát před břitvou rozlišování, na to co může existovat samo o sobě jako empirická zkušenost a na to, co je podmíněné zakoušením objektů jako toto nejsem já, to je Ne-Já ..
Pokud se pak tedy po vzoru dávných mistrů, mudrců, či světců oddáme tomuto úsilí a s dobrým vedením nahlédneme významu této pravdy, porozumíme vší té poezii a lásce k moudrosti uchované ve svatých knihách a filozofických spisech největších z velikánu lidského rodu.
Nezbývá než dodat pak, že moudrost má svou osvobozující sílu, (Šrí Mahadeví Kundalini Má, (Boží prozřetelnost ducha svatého), která pak mění náš život neuvěřitelným způsobem, dokud nedosáhne kvality dalšího z pověstných výroků velkého Parmenida:
“Nesnesitelná jest tato lehkost bytí”.
Teprve zde pak porozumíme božským výrokům svatých knih neb spatříme neuvěřitelné “co ucho neslyšelo, co oko nevidělo, co na mysl nepřišlo“, na vlastní “oči”.
Ivoš
